Hydrofobní vlastnosti slouží jako technický ukazatel odporu materiálu vůči průniku vody. Tato charakteristika je kvantifikována jako procento objemu vzorku, který zůstává neenetracen vodou poté, co byl podroben stanovenému průtoku v kontrolovaném postřikovacím postupu.

Mezi hlavní metody pro detekci hydrofobicity izolátorů patří:

1. Metoda úhlu kontaktu

   Tato metoda zahrnuje měření kontaktního úhlu vytvořeného mezi okrajem kapičky vody a povrchem kompozitního izolátoru. Úhel kontaktu odráží hydrofobní stav izolátoru.

2.  

3. Metoda povrchového napětí

4. Tato metoda nepřímo vyhodnocuje hydrofobicitu pomocí směsi kapalin se známým povrchovým napětím pro pozorování chování smáčení na povrchu izolátoru.

5.  

6. Metoda klasifikace spreje

7. Tato jednoduchá metoda používá standardní rozprašovací láhev k nanesení mlhy na povrch izolátoru. Metoda, která byla poprvé navržena Švédským institutem pro výzkum přenosu (STRI), zahrnuje pozorování vzorce povrchu a porovnání s klasifikačními kritérii a referenčními obrázky, aby se stanovilo hladiny hydrofobicity.

Porovnání metod testování hydrofobity