V důsledku elektrostatické adsorpce stejnosměrných vedení je úroveň znečištění stejnosměrných vedení za stejných podmínek vyšší než u střídavých vedení a počet potřebných izolátorů je také vyšší než u střídavých vedení. Úroveň izolace je určena především charakteristikami vypouštění znečištění z izolátorových řetězců. Proto existují dvě hlavní metody při výběru počtu izolátorů:
1. Podle testu umělého znečištění izolátorů se metoda tolerance znečištění izolátoru používá k měření napětí flashoveru znečištění izolátorů při různých hustotách soli, aby se určil počet izolátorů.
2. Podle provozních zkušeností se používá metoda dotvarování. Obecně platí, že povrchová vzdálenost stejnosměrných vedení je dvakrát větší než u střídavých vedení. Mezi těmito dvěma metodami je první intuitivní, ale vyžaduje velké množství testovacích a testovacích dat a výsledky testování a testování jsou velmi rozptýlené. Ten druhý je jednoduchý a snadno implementovatelný, ale méně přesný. V praxi obvykle kombinace obou